Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Stručná historie školy

První písemně doložená zmínka o manětínské škole je z roku 1373. Je pravděpodobné, že škola byla založena už dříve a patřila spolu s kostelem, farou a hřbitovem, ke komendě johanitských rytířů. Prvním známým učitelem (tehdy latinsky nazývaným „rector scholarum“) byl Matěj, syn Keclína z Kostomlat. Spolu s komturem Benešem z Ronova a farářem Ondřejem, vypovídal před komisí, vyšetřující stav johanitských komturií v arcidiecézi pražské. Zápis z komise zapsal tehdejší veřejný notář Jan z Nepomuku (Nepomucký) a je uložen ve vatikánském archivu.

Roku 1712 při velkém požáru města shořela i stará škola. Na místě vyhořelé školy brzy byla postavena škola nová. Příliv německých osadníků po požáru Manětína a následná obnova města způsobily, že škola musela být rozdělená na dvě třídy - českou a německou. Školské reformy v době vlády Marie Terezie zasáhly i do Manětína – po roce 1775 se vedle češtiny povinně zaváděla němčina a správu škol převzal stát místo církve.

Od roku 1825 už byla škola definitivně rozdělená na českou a německou, ale nebylo výjimkou, že během roku někteří žáci přecházeli z německé třídy do české a opačně. Tak mnoho školáků prošlo oběma školami a naučilo se oběma jazykům.

Školu navštěvovaly děti z Manětína, Brda, České Doubravice, Vladměřic, Lipí a Újezda. Po roce 1871 se počet tříd a žáků zvýšil. Již ve školním roce 1874/1875 přesahoval počet dětí v české škole zákonité maximum 80 žáků pro třídu a odté doby jejich počet ještě stoupal. Proto na žádost městské školské rady povolila c. k. zemská školní rada dne 27.12.1882 rozšíření české dvoutřídky o třídu třetí. Provizorní umístění tří tříd českých i tří tříd německých do soukromých domů ale nevyhovovalo. Po předběžném jednání o stavbě nové školy byl dokonce vybírán pivní krejcar k získání peněz na stavbu školy. Při zdejší obecné škole ještě byla v roce 1896 zřízena pokračovací řemeslnická škola, ale její třída byla také mimo školní budovu. Posledním ředitelem staré české školy byl Jiří Plevka, který v r. 1898 odešel do starobního důchodu.

Nová škola byla dokončena a zprovozněna v listopadu 1898. Prvním ředitelem obecné školy byl Eduard Barták.

V době 1. světové války vyučování velmi trpělo. Pro nedostatek učitelů se vyučovalo ve třídách střídavě nebo byly třídy spojovány. V zimě roku 1914-1915 bylo ve škole ubytováno 150 uprchlíků z Haliče, po jejich odchodu byl ve dvou místnostech v přízemí zřízen vojenský lazaret, jenž tam zůstal až do června 1916. Škola uvedeným narušováním značně utrpěla.

Měšťanská škola chlapecká byla v Manětíně otevřena od r. 1919, od školního roku 1923/1924 se stala školou smíšenou. Do „měšťanky“ docházely děti z blízkého či vzdálenějšího okolí, dokonce až z Dolní Bělé či Novosedel. Po přechodnou dobu byly ve škole i třídy Lidové školy hospodářské a školy rodinné.

Elektřina byla do školy zavedena v roce 1929, ale teprve v r. 1940 byly elektrické rozvody dokončeny v celé budově.

V posledních měsících 2. světové války byli ve škole ubytováni němečtí utečenci z Maďarska a Rumunska. To způsobilo, že některé třídy byly umístěny např. do bývalého okresního domu a spořitelny.

Nedostatek tříd ve škole pokračoval i po válce. Při rekonstrukci a přístavbě kotelny, kuchyně, školní jídelny a několika nových tříd se vyučovalo nejen v okresním domě, ale také ve třídách umístěných v bývalém měšťanském pivovaře a v místnostech tehdejšího národního výboru.

Psal se rok 1977, když začalo vyučování v novém, kulturnějším prostředí.

Rekonstrukce a modernizace celé budovy byla dokončena v roce 2015. Nyní se žáci učí v moderně zařízených a vybavených učebnách.

(Pro školu zpracoval pan Jirsa)